Děti se neučí jako dospělí. Vysvětlování biomechaniky je bude nudit. Nejdůležitější je hravost, pocit bezpečí a vytvoření pozitivního vztahu k vodě. Technika přichází až potom formou nápodoby a her.

1. Fáze 1: Pocit vody a důvěra

Než dítě začne „plavat“, musí se ve vodě cítit jako doma.

• Bublání: Učte vydechování do vody („děláme polévku“, „velryba“). Obličej musí do vody beze strachu.
• Hvězdice: Splývání na břiše a na zádech. Dítě musí věřit, že ho voda unese.
• Potápění: Hledejte předměty na dně na mělčině.

2. Fáze 2: Kraulové nohy

Děti často “šlapou vodu” nebo krčí kolena. Potřebujeme “motorový člun”.

Cvičení: Kopání s deskou, závody “kdo udělá největší pěnu”, kopání na zádech s deskou na břiše. Důležité je mít natažené špičky („baletka“).

3. Fáze 3: Paže neboli “Velké kruhy”

Děti nemají sílu na složité technické fígle. Učte základní hrubou motoriku.

Přirovnání: „Větrný mlýn“ (paže se točí), „Saháme pro jablko“ (vytažení ruky dopředu). Důležité je, aby ruka zabírala pod tělem směrem dozadu, ne do stran.

4. Fáze 4: Dýchání – nejtěžší část

Spojit pohyby a dýchání je pro dětský mozek náročné. Nespěchejte.

• Učte nádech do strany (ucho na vodě).
• Hra na „Pirátka“: Dítě se dívá jedním okem pod vodu a druhým nad vodu při nádechu.
• Začněte s dýcháním jen na jednu stranu.

5. Rada pro rodiče

            Netlačte na výkon. Cílem je, aby se dítě na bazén těšilo. Jakmile začne plavání nenávidět, těžko se to napravuje. Lekce by měla být z 50 % zábava a hra.